Bůh přísný účetní?… aneb Proč číst i poslední věty
Kolikrát jsem slyšela nebo četla evangelium o talentech u Matouše (24,14-30) nebo o hřivnách u Lukáše (19,11-28), ačkoli jsem brala vysvětlení, že Boží dary je třeba rozvíjet…, přece jen mě dost štvalo, jak to skončilo s tím chudákem, který měl jen jednu hřivnu: „Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!” A jakkoli se vysvětlovala slova: „Každému, kdo má bude dáno, kdo nemá, bude vzato i to, co má,” nějak mi to nešlo do hlavy… a už vůbec ne do srdce. A aby to nebylo tak jednoduché, evangelium ještě dodává: „Ale ty moje nepřátele, kteří mě nechtěli za svého krále, přiveďte sem, a přede mnou je pobijte!” Uff, tak to už je fakt hustý!Až jsem jednoho dne (nebo spíš večera) četla knížku Richarda Rohra, kde se autor v jedné kapitole zamýšlí právě nad tímto podobenstvím. (Byla to asi knížka Blízké příležitosti k milosti (z nakladatelství Paulínky) nebo Nahý Boh (ze slovenského nakladatelství Zrno)).A začalo mi svítat… Rohr se tam totiž na podobenství o talentech dívá z úplně jiného úhlu. Vychází z poznání exegetů, že Ježíš se pravděpodobně odvolává na skutečnou, jeho posluchačům dobře známou, událost. Všichni si totiž asi vzpoměli na Herodova syna Archelaa, který odcestoval do Říma, aby tam od císaře Augusta přijal královský titul, zatímco svěřil spravování země svým velmožům, a po svém návratu tvrdě zasáhl proti těm, kteří s jeho panováním nesouhlasili. Rohr pak vysvětluje, že bohatí tohoto světa v každé době jednají podle logiky: “Tomu, kdo nemá, vezměte i to málo, co mu ještě zbývá, a dejte tomu, kdo má tolik, že neví, co s tím!” Mocní tohoto světa v každé době jednají podle pravidla: “Kdo nesouhlasí s mým panováním, toho odstraňte (když ne fyzicky, tak alespoň společensky)”. Evangelista Lukáš však příběh o talentech uzavírá slovy: “Po těch slovech šel [Ježíš] dál, vzhůru do Jeruzaléma.” Že by snad chtěl rychle ukončit toto těžké podobenství a nevěděl jak na to, a tak tam nalepil trochu nepovedenou informaci o Ježíšově itineráři? Když Lukáš upozorňuje čtenáře na Ježíšovu cestu do Jeruzaléma, nemá na mysli obyčejnou cestu do hlavního města. Myslí tím Ježíšovu cestu na kříž. A tak když jsem dnes ráno opět rozjímala nad příběhem o hřivnách a tvrdém králi, díky Rohrově úvaze a díky této poslední větě mi docvaklo… Ježíš se neztotožňuje s počínáním mocných a bohatých, kteří staví svůj majetek a prestiž na mrtvolách těch druhých, ani nepředstavuje Boha jako tvrďasa, který jednou zlikviduje všechny, kdo nesouhlasí s jeho svrchovaností, a bude nemilosrdně vymáhat účet z každé schopnosti, kterou nás obdařil.Pozor! Ježíš jde do Jeruzaléma – tedy – na kříž! To znamená, že nám představuje Boha, který místo toho, aby likvidoval ty, kdo s ním nesouhlasí, sám posílá svého Syna a vydává ho zrovna do rukou odpůrců. Jeho milovaný Syn je tou jedinou hřivnou, kterou neuložil do šátku, aby byla v bezpečí, nýbrž riskoval a vydal ji… do rukou nás směnárníků, kteří vůbec neumíme přinést adekvátní úroky…
Komentáře
Moc hezký.... Zvlášť poslední věta.
Děkuji, taky mi to nebylo moc jasné.. teď je sice jen o málo víc, to bude jeětě chvilku trvat.. ale mám nad čím přemýšlet! :)
Jéje... chtělo by se mi to líbit, ale na druhou stranu mi to připadá trošku proti srsti... ale určitě mám nad Písmem zase o čem přemýšlet :)
Podobenství o hřivnách jsem četl naposledy právě u Lukáše. Mimochodem, myslím, že Lukáš jako jediný ze synoptiků zmiňuje, že pán jde pro královskou korunu a po návratu nechá zlikvidovat své odpůrce. A jinak musím říci, že pohled, který tu prezentuješ, je pro mě dost překvapivý. Přiznávám, že mi nikdy moc nevadilo číst o Bohu jako o "přísném účetním". On "přísný účetní" podle mě docela dobře zapadá např. do společnosti sedláka, který musí počkat do žní, ale potom nechá vybrat koukol a zatopit s ním - nebo jiného, který přijde v hodinu, kdy se správce nenaděje, najde ho ožralého a nechá mu namlátit holí.
Chudák se Bál Boha,že když tu jedinou hřivnu někde prohrá,ztratí důvěru a Boží spravedlnost bude tvrdá.Proto hřivnu zakopal do země.Ti ostatní se nebáli Klausů,tunelářů,nelítostné hrabivosti státních úředníků a své hřivny dali do oběhu.Klaus mi svěřil výrobní prostředky v akciích kuponové privatizace.Já odolal všem nabídkám k prodeji a nakonec mi je ti mazaní vyrazili z ruky a legálně ukradli.Ti,co je prodali za 15-20 tisíc měli aspon zlomek ceny.Klaus se postaral,abychom nemohli o svých akciích rozhodovat.Většinu svěřil podvodníkům,kteří vše rozkradli a dělníky připravili o vše.Najednou se dělníci stali otroky novodobých podnikatelů bez cti a právního nároku na spravedlivou mzdu.V Písmu ten chudák mohl tu hřivnu vykopat a přinést svému pánu.V dnešní praxi můžeme jen mávnout rukou.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.